Klub

Modelářská aktivita je v našem městě již dlouholetou tradicí. Ten, kdo měl někdy možnost vidět, jak se zrovna nad modelářským letištěm prohání obří akrobat s bílým kouřovým chvostem za sebou, vrtulník, nebo kompozitové házedlo, tomu zřejmě došlo, že se pohybuje v 21. století.

Naše modelářské letiště zažilo v posledních letech poměrně radikální změny v zázemí. Máme se kam schovat, disponujeme totiž boudou s přistavěnou a vydlážděnou pergolou. Dále byla doplněna čtveřice venkovních stolků pro odložení „nádobíčka“. Plocha je udržována ve výborném stavu. Začaly se u nás pořádat soutěže větroňů kategorie RCVS, přibudou však i další. Nic z toho by ale nebylo možné bez podpory místního aeroklubu, jehož jsme právoplatní členové.

Vraťme se ale do dob dřívějších, kdy bylo letiště, stejně jako dnes, stále plné aktivních modelářů. Většina z nich si dnes řekne, jaké to byly krásné časy. Tehdy už ovšem vznikaly první oblíbené akce s názvem Caravana show, na které se všichni každý rok těší.

Bavíme-li se ale o době před prahem nového tisíciletí, přepadnou nás krásné vzpomínky. Během této doby ještě nebyl modelářský svět tolik elektrifikovaný, jako je tomu nyní. Letištěm vrčely zejména spalovací motory a na stojánkách bylo možno spatřit modely klasické domácí stavby, například dle plánků pana Fary.

Samozřejmě, že už i v té době se dal celý model koupit, ovšem tato generace byla naučena pracovat ve své dílně, se svými nápady a originalitou. Dálkově řízené modely zde doznali velikého rozvoje i mnohem dříve.

Vysílače se tady, stejně jako všude, vyráběly amatérsky. Elektronika samozřejmě nebyla tak vyspělá, vysílače se stále rozlaďovaly a spousta součástek nebyla k sehnání. Velikým přínosem se stal vznik takzvaných tranzistoráků, vysílání signálu bylo mnohem lepší a s tím i funkce samotného vysílače, ale pouze jednokanálového. Funkci serva tehdy zastával elektromagnet. Spousta modelářů se později stala členy Svazarmu, podle jejich slov to mělo velikou výhodou, začalo se totiž dostávat materiálu a informací zahrnutých v odborných časopisech.

Je to přes šedesát let od započetí této aktivity v Havlíčkově Brodě. Poměry modelářství dnes a v těchto poválečných letech se dají lehce charakterizovat jako alfa a omega. Tolik informací, jako je dnes, vůbec nebylo a když už člověk sehnal plánek, neměl materiál. Havlíčkobrodské letiště bylo hlavně pod křídly armády, proto se musela dodržovat přísná nařízení. To znamenalo značné omezení. Vývoj šel ale i přes krušné chvíle rychle kupředu, většina z naší mladší generace si takovou dobu nedokáže představit. Mnozí pamětníci však ano.